OBĚŤ TRESTNÉHO ČINU

Oběť trestného činu je dle našeho trestního práva označována též jako poškozený a v rámci trestního řízení je nadána řadou práv. Dle zákonné úpravy platí, že poškozeným je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, byla mu způsobena majetková nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil.
Zvlášť zranitelnou obětí je dítě, osoba postižená vážným hendikepem, oběť trestného činu obchodování s lidmi a oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestného činu,který zahrnoval násilí či pohrůžku násilím se zvýšeným nebezpečím druhotné újmy. Těmto osobám je věnována zvýšená ochrana (např. při podání vysvětlení a výslechu).

Za poškozeného se naopak nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem.

Poškozený má mimo jiné právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisu, má právo účastnit se hlavního líčení, má také právo navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit škodu, kterou poškozenému způsobil. Návrh na náhradu škody spolu s jejím vyčíslením musí být podán nejpozději u hlavního líčení, dříve než soud zahájí dokazování, tedy poté, co státní zástupce přednese obžalobu, před tím, než soud začne vyslýchat obžalovaného. V návrhu musí být uvedeno v jaké výši a z jakého důvodu je nárok na náhradu škody u soudu uplatňován.